Logo PPP

Logo PPP

Klasifikace zrakového postižení:

  • Lehká a střední slabozrakost

Zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30) – minimum rovno nebo lepší než 6/60 (0,10)

  • Těžká slabozrakost

Zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10) – minimum rovno nebo lepší než 3/60 (0,05)

  • Těžce slabý zrak
    • zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05) – minimum rovno nebo lepší než 1/60 (0,02)
    • koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 10 stupňů a lepší než 5 stupňů
  • Praktická nevidomost

Zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit se správnou světelnou projekcí (je schopen určit z jaké strany přichází zdroj světla nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena)

  • Úplná nevidomost

Ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí

Poznámka: V lékařských zprávách se setkáte i se záznamem zrakové ostrosti ve zlomku (např.: 1/15). Vydělením zlomku získáme desetinnou hodnotu, kterou porovnáme s výše uvedenými hodnotami zrakové ostrosti (např. 1/15 = 0, 066 = těžká slabozrakost).

 

Charakteristika kategorií zrakového postižení:

  • Slabozrací žáci – jsou schopni pracovat zrakem. Přijímají a třídí informace pomocí černotisku (tj. běžného písma), který je zvětšený nebo jinak upravený. Využívána bývá podpora zraku ostatními smysly (hmat, sluch), např. poslech četby, prohlédnutí názorné pomůcky zrakem i hmatem.
  • Žáci s těžce slabým zrakem – využívají pro příjem a zpracování informací převážně Braillova písma, pracují ale i se zrakem a černotiskem, aby si zrakové funkce uchovali co nejdelší dobu. Žáci se zrakovými funkcemi v pásmu těžce slabého zraku trpí nejčastěji nějakou zrakovou vadou progresivního charakteru, tj. zrakové funkce se u nich postupně zhoršují. Proto bývá kladen důraz na práci pomocí kompenzačních smyslů (hmat, sluch, čich, chuť). Učí se využívat zachované zbytky zraku.
  • Nevidomí žáci – mohou mít zachované některé zrakové funkce (vnímání světla), ale informace přijímají a zpracovávají pomocí kompenzačních smyslů, tj. především sluchem a hmatem. Tito žáci čtou a píší prostřednictvím Braillova bodového písma. Velká část výuky těchto žáků probíhá pomocí sluchu (kompenzační pomůcky se zvukovým výstupem), ale i v dnešní době je znalost Braillova písma nezbytná. Začne-li se jedinec učit Braillovo písmo v pozdějším věku, je využití této dovednosti problematičtější.
  • Porucha binokulárního vidění – existují žáci, které nelze zařadit do výše uvedených kategorií, a přitom potřebují při zrakové práci ve škole podporu pro nedostačivost vidění (oslabení zrakového vnímání). Jsou to žáci s poruchou binokulárního vidění, tj. poruchou správného vidění oběma očima. Těmto žákům chybí prostorové vidění, někdy vidí dvojitě (diplopie). Velká část této problematiky se řeší v předškolním věku, protože účinnost náprav je v předškolním věku nejvyšší.

 

Zrakové vady:

  • Afakie – obvykle se vyskytuje jako výsledek chirurgického zákroku, při kterém se odstraní čočka (např. při šedém zákalu).
  • Albinismus – chybění pigmentu (melaninu), projevuje se světloplachostí. Příčina je ve vrozeném nedostatku pigmentu nejen v duhovce, ale zejména na sítnici, která je bledá a prosvítají zde cévy – někdy i zornice se jeví červená místo černé.
  • Amauróza – termín označující slepotu. Zpravidla se míní trvalá, úplná a nevyléčitelná ztráta zraku bez světlocitu.
  • Aniridie – chybění, vrozená anomálie duhovky.
  • Degenerace sítnice – jedná se o řadu degenerativních onemocnění nezánětlivého původu, jimiž je společné poškození nervových elementů sítnice, často je dědičná, oboustranný výskyt a progrese choroby. Podle zasažení části je můžeme rozdělit na centrální a periferní, i když jednotlivé obrazy onemocnění mohou splývat.
  • Glaukom – jedno z nejzávažnějších onemocnění. Jedná se o tzv. zelený zákal provázený zvýšením nitroočního tlaku, zúžením zorného pole a poklesem zrakové ostrosti. Vrozený glaukom je velmi vážný stav dysbalance nitrooční tekutiny a poruchy její cirkulace.
  • Katarakta – zákal oční čočky (tzv. šedý zákal).
  • Keratokonus – vyklenutí rohovky související se vznikem refrakční vady – astigmatismu a myopie. Vyklenutí rohovky vede ke ztrátě zrakové ostrosti, jejímu ztenčení s rizikem prasknutí.
  • Kolobom – vrozený vývojový defekt některé oční tkáně v podobě rozštěpu; nejčastěji duhovky, živnatky, sítnice a zrakového nervu. Můžeme se setkat i s pooperativním vznikem kolobomu.
  • Mikroftalmie – vrozená porucha, nevyvinuté oko, malé oko, obvykle bývá krátkozraké.
  • Nystagmus – bezděčné rytmické pohyby většinou obou očí zároveň v několika nebo ve všech pohledových směrech. Vzniká při poruše fixace u vyvíjejícího se oka u vrozených poruch (vývojové vady oka, zákaly čočky, nevyvinutí zrakového nervu, změna tkáně zrakového nervu, porucha zrakové dráhy apod.). Může souviset i s neurologickým onemocněním či úrazy.
  • Odchlípení sítnice – sítnice se odchlípne od podpůrných vrstev a odchlípená část postupně odumírá pro nedostatek živin.
  • Poruchy barvocitu – neschopnost vidění barev v celém spektru; úplná barvoslepost (achromatopsie) souvisí se slabozrakostí a světloplachostí; častěji se jedná o poruchy ve vnímání určitých barev, ty ale nemusí provázet současně snížená zraková ostrost.
  • Poruchy binokulárního vidění – mají za následek v motorické části šilhavost a v senzorické změny ve zrakovém vnímání. Zpravidla dochází ke snížení zrakové ostrosti, k excentrické fixaci, k poruchám vnímání prostoru.
  • Refrakční vady:
    • myopie – krátkozrakost – předměty blízké vidí žák jasně a ostře, ale předměty vzdálenější vypadají rozmazaně.
    • hypermetropie – dalekozrakost – obtíže člověka vidět ostře blízké předměty a naopak dobré vidění do dálky
    • astigmatismus – zpravidla vzniká nepravidelným zakřivením rohovky, vyvolává rozostřený obraz
  • Retinopatie – patologické změny sítnice a jejích cév. Nejčastějšími příčinami vzniku jsou oběhové poruchy, cukrovka.
  • Retinopatie nedonošených – je reakce nezralého oka u nedonošených na prostředí mimo dělohu. V současné době vzácná, neboť se v inkubátorech pečlivě dávkuje O2 a v případě kryoterapie se ošetřuje sítnice nedonošených dětí tak, aby k retinopatii nedošlo.
  • Záněty sítnice – zanesení infekce do sítnice krví, infekce virem, infekce způsobená parazity.
  • Změny terče zrakového nervu – degenerace terče zrakového nervu, otok, městnání. Důsledkem jsou většinou výpadky zorného pole až slepota.